Místní lanová dráha pro rekreačně sjezdový areál byla
nazvána Anife Vyskočil jako vaječníky. Tvoří jí staré retro kabinky pro čtyři
hodně stísněné osoby. Respektive dvě a dvě proti sobě sedící, hledící osoby.
Pokud máte rádi tzv. svůj osobní prostor – zapomeňte na to! Zde se k sobě,
ať chcete či nechcete, tulíte jak tučňáci v Antarktidě. A tak, kromě lyžařských zážitků získáte i ty
osobní. Ty pachové můžete odvětrat pootevřením kabinky, ale pro ty sluchové
byste museli být hluší či mít sluchátka v uších. Pokud totiž člověk vyrazí
sám, má jistotu, že se v kabinkách prostřídá s množstvím lidu jak
v metru ve špičce.
A tak jsem se při vyvážení v naše „horské výšiny“
střídal s lidem různým, ale tři z nich mě zaujali více.
Nejdřív
jeden po slovensky hovořící mladý pár. Dozvěděl jsem se, že jsou z Plzně a,
že to mají k nám blízko (jasně vím – máme to obráceně stejně blízko - taky
tam mi vesničani občas jezdíme:-) a je tu levno? V M.L? kde? O.k. zřejmě
mysleli Skiareál – to možná. Jenže cena permicí odpovídá jeho micro velikosti a
úrovni služeb. Když začali mluvit o tom, že se zde dá i levně najíst, tak to už
jsem zpozorněl. Prý menu za 90? A to, že kde - v nějaké menze? Ne prý
v místní restauraci u sjezdovky. Zřejmě nějaké lyžařské menu, protože to
jinak není cena místně obvyklá. Ceny zde jsou v některých podnicích na opravdu
světové úrovni. Dále jsem se dozvěděl, že zde asi nemáme moc práci – jo to my
co nejen v M.L., ale celém KV-Kraji žijeme víme.
Dalším
spolu-lanovkářem byl malý klučina, který se už nevešel do kabinky
s rodinou a tak jel se mnou. Když se mě hned při rozjezdu začal vyptávat
jak, že se jmenuju, tak jsem zbystřil a pomyslel si, že tohle bude asi ukecané
dítko. A tak mi svěřil, že se jmenuje Ondra, že chodí do druhé třídy, že je
odkud si z Kotěhůlek, že má jarní prázdniny a, že ve vedlejší kabince jede
jeho mamka a strejda. Zkrátka vodopád slov a informací – chyběla už jen přesná
adresa a pin platebních karet rodičů. Další věta mě však nějak zasáhla.
Zádumčivě řekl: ,,Táta od nás odešel…“ Na to jsem nevěděl co říct a tak jsem to
přešel. Následovala otázka, jestli mám děti, řekl jsem, že ne. Tu klučina kontroval,
že je to prý škodaJ.
A pak ze sebe začal chrlit, že má tajemství a, že mi ho řekne, ale nesmím to
prý nikde říct (tak snad si tohle nebude číst – ve druhé třídě by to už mohl či
měl umět. Přišlo mi to jako by se spíš chtěl svěřit. A pak jsem se musel
pousmát, když ze sebe vyhrkl, že mají ve třídě dva upíry a, že ho kamarád
párkrát kousl. Mno nevěděl jsem jestli mu mám říct, že by se neměl nechat
kousat anebo ho nechat při jeho dětské fantanzii a víře v upíry. V každém
případě to na mě působilo, že buď je opravdu, tak hodně upovídaný anebo si
s ním moc doma nepovídají a chybí mu to…
Třetí
spolucestující byla jistá paní z Ukrajiny se synem. Nejdřív jezdila
s nějakou kamarádkou či známou a mluvili spolu rusky nebo ukrajinsky –
nemluvím ani jedním jazykem, tak opravdu nevím. Dokonce jsem (a teď se tomu
musím smát) chvilku tápal, jestli ten jazyk není polština, protože jsem občas
něčemu porozuměl. S touto Ukrajinkou jsem tedy dal asi tři lanové štreky.
Paní se učila lyžovat a byla celkem bojácná, ale to já se už druhým rokem učím
též a tak jsem nemohl dělat ramena a hrát si na profi lyžaře. Paní jsem moc
nepřidal, když jsem jí sdělil, že lanovka už letos měla havárku, kdy při
zkušebním provozu spadla kabinka.
Asi si říkáte, jak jsme se domluvili? Mluvila
samozřejmě též česky. Prý je tu na pobytu od čtvrtka do neděle a, že dřív,
říkala, že je z Ruska, že to brala jako, že jsou jeden národ, ale že teď
už říká, že je z Ukrajiny. Přiznal jsem jí, že jsem rád, protože rusy
prostě moc pro jejich rozpínavost a chování nemusím. Prý že byla na masáži a,
že jí masérka říkala, že tady není práce. Mno já vim - co s tím dneska
všichni maj? Stěžovala si též na pád jejich hřivny. Mno my s tou naší
„ultrasilnou“ korunou si též nemůžem moc vyskakovat. Téma samozřejmě sklouzlo
k bojům na Ukrajině, kde prý byl zabit nějaký její 22 letý známý. Také
jsme si notovali v názoru na Putinovu diktaturu, fyzickou likvidaci
odpůrců a shodli se, že ne všichni rusové jsou s Putinem a špatní, ale
jejich bohužel moc málo na to, aby se nastartovala změna k lepšímu. Skončili
jsme až u víry a s tím, že se modlí, aby se to zlepšilo. Co taky Ukrajině jiného
zbývá.
A tak se během asi dvou hodin lyžování dostanete od upírů až
po filosofii. I to je místní lyžování.
Žádné komentáře:
Okomentovat