Tomáše znám už od konce základky – takže relativně dlouho.
Tomáš má dvě stavební vejšky – asi mu jedna nestačila:-). Nevím každopádně znám
některé jeho eskapády co se druhého pohlaví týče. Když ještě chodil na VŠ, tak
jednu dobu to táhl se dvěma najednou. Respektive jednu měl v Chebu a
druhou v Ostravě, kde studoval. Pamatuju se, že se mi jednou svěřil, že neví pro
kterou se rozhodnout. Nakonec, protože v Ostravě končil školu se rozhodl
pro tu v Chebu – říkejme jí Jarka.
Jarka byla adoptovaný jedináček a
trochu svérázná dívčina. Tomáš říkal, že na sebe tak nějak zbyli. Seznámili se
kdesi na party s kamarády, kde zůstali oni dva poslední. Život šel dál a
Tomáš a Jarka byli ideální pár. Tak ideální, že mi jedna moje bejvalka
předhazovala proč nejsem zábavný a ideální, jako Tomáš:-).
Tomáš s Jarkou bydleli v Praze. Po pár letech - jednoho
dne, když byli u nás na návštěvě, tak se nám přiznali, že se budou brát. A tak zatímco mně Tomáš doma básnil o tom jak požádal Jarku o ruku - Jarka se v baru svěřila Hanče, že se jí líbí jistý učitel ze školy, kde sama
vyučovala. Tomáš samozřejmě nic netušil.
Netrvalo dlouho a byla svatba. A, že to byla svatba veliká.
Tedy, alespoň pro mě zvyklého na svatby o třiceti lidech. Svatba byla v kostele,
který byl skoro plný. Zde hráli tklivé tóny Jarky přátelé z ochotnického
sboru. Následoval přesun do restaurace blízko hradu. Tu probíhal slavnostní
oběd a následoval opravdu bohatý bufet – zkrátka žranice jak blázen. Nechyběla
živá hudba a mraky lidí. Bývalý spolužáci z vejšky zajistli pro
novomanžele plno zábavných her. Následovalo focení u místního hradu. Prostě
svatba jako řemen – rodiče nevěsty se opravdu plácli přes kapsu.
Pak mi ještě Tomáš odepisoval z Chorvatska, jak se mají
skvěle na svatební cestě a že vše je naprosto báječné.
Jelikož Jarka s Tomášem bydlela v Praze, tak jsme
je moc často nevídali. Navíc, když je člověk pozval na návštěvu, tak si mohl
hodit korunou jestli přijedou. Jednou takto příjezd z nějakého důvodu
odvolali na poslední chvíli a my s Hančou byli nuceni spořádat chlebíčky
za čtyři lidi.
Uběhlo pár měsíců a Jarka byla v Chebu a chtěla se
s námi sejít. I stalo se. Mysleli jsme, že Tomáš zůstal kvůli práci v Praze, ale k našemu velkému překvapení na nás
vyklopila jakoby se nechumelilo, že se s Tomášem rozešli a, že ho
podvedla. Vlastně to bylo v opačném pořadí, ale na tom nesešlo. Byli jsme
z toho vykulení, protože to bylo sotva pět měsíců po svatbě. Brzy jsme se
šešli i s Tomášem držícím dietu, který nám vyprávěl svojí verzi příběhu.
On byl vlastně takovým mužem v domácnosti – pral, uklízel, nakupoval a
vařil. Do práce přes půl Prahy jezdil metrem a Jarka 300 metrů autem. Jarka
chodila domů dříve a tak si hledala zábavu jinde.
Je nasnadě, že následoval rozvod.
Dnes už má Tomáš novou přítelkyni a vlastně nejen ji, neboť
spolu čekají dítě. Tak snad tentokrát již bude mít více štěstí..
