O Julče jsem naposledy psal v dubnu minulého roku a je
jasné, že u Julči, která mění názory z minuty na minutu, se toho mnoho
událo.
Tak především její vztah s Pavlem ze
zásahovky nevydržel. Chvíli se spolu k sobě vraceli, ale nakonec to
skončilo krachem. Byt s výhledem na důlní rypadlo se jí podařilo prodat a
Julča si našla levný pronájem na sídlišti. Julča sama dlouho nevydrží a začala,
tak hledat nového chlapa.
Nějaký známý jí dohodil kamaráda z Prahy.
Prý, že jí viděl na „fejsku“ a, že se mu líbí. Říkejme mu pan Lakotný. Pan Lakotný byl „šampónek“ a Julča řekla
známému, že je to šampón, ale že to může zkusit.
Nutno podotknout, že pan Lakotný nebyl žádný „chudák“
(jak jinak u Julči). Spolu s otcem měli rodinnou firmu na zabezpečovací
systémy. Kromě tučného konta, vlastnil svůj byt a Audinku. Tedy Julči parametry
splňoval.
Na začátku za
Julčou přijel, ale pak už ona jezdila za ním. Musím však dodat, že firemním
autem, kde má k dispozici pohonné hmoty i pro soukromé účely. Ostatně od
té doby navštěvuje i nás častěji než dříve. Vztah Julči s panem Lakotným
byl od počátku vcelku vlažný. Pan Lakotný např. letěl s obchodními
partnery do Egypta bez Julči a odtama jí posílal esemesky ve stylu: „Právě jsem
přistál!“
Julče
láskyplně říkal opičko, což se jí moc nelíbilo. Julča mu žehlila, prala, uklízela,
ale když někam šli na jídlo či kafe, tak Julča musela za sebe platit. Nebo jí
jednou přemluvil, aby s ním šla do fitka. On měl samozřejmě permici a
Julča měla zaplatit asi 300,-Kč za jednorázový vstup. V tomto roce měl pro
změnu letět do Brazílie. Samozřejmě jen s kamarády bez Julči – prý už to
měl, tak dopředu naplánované.
Julča,
ale tradičně nevěděla, co chce a tak i přes pochybnosti o jejich vztahu
s panem Lakotným byla dále. I když my jsme už tušili, že vztah nebude mít
dlouhého trvání.
Vše vyvrcholilo posledními Vánocemi. Pan
Lakotný chtěl Štědrý den a vánoční svátky strávit se svojí rodinou a tak
se sešli až po Vánocích, aby si dali dárky. Julča mu koupila nějaké značkové
oblečení a hrnky Starbucks, které se mu líbili, ale nechtěl si je koupit, že
prý jsou zbytečně drahé. Julča byla natěšená, co od bohatého přítele dostane. I
rozbalovala dárek a z dárku se vyklubala poukázka na zájezd. Pozor -
nebyla to poukázka na celý zájezd, ale slevová poukázka od Čedoku na 2000,-Kč.
Pan Lakotný ji nejspíš dostal k zájezdu do Brazílie a tak mu přišla vhod.
Julče bylo do breku. A i když zavděčit se Julče není lehké, tak v tomto
jsme jí plně chápali. To, ale nebylo vše. Pan Lakotný měl ještě následně
svátek. I šli kolem nějakého butiku a tu uviděl drahou značkovou šálu, ale že
tu si prý nekoupí, že je moc drahá. Julča se ptala, jestli by jí nechtěl
k svátku a tak, řekl, že ano a Julča mu jí koupila.
Na Silvestra byli samozřejmě doma, protože
pan Lakotný říkal, že jít někam to stojí hodně peněz. Takže byli na Silvestra
sami doma a ani kamarády nepozval. Pan Lakotný udělal „velký“ nákup a tak Julča
měla druhý den hlad a doma nic nebylo. Pan Lakotný tvrdil, že prý nemá hlad.
Julča, řekla, že se tedy půjde někam najíst. I pan Lakotný šel s ní a
najednou si objednal a to nejen jídlo, ale i zákusek, kafe a samozřejmě nechal
Julču za sebe vše zaplatit.
Julča
nám to po novém roce vyprávěla a my jsme s Hančou nechápali, že
s takovým člověkem byla. A to bylo zase: „Mám s ním být - nemám
s ním být – co si o tom myslíte – co bys dělal na mém místě?“ apod. A když jsme jí řekli náš názor, tak stejně
zase bylo po jejím. To už však měla rande s nějakým maníkem z netu.
S tím vyrazila na večeři. Pochvalovala si, že má také stejnou Audinku(jen
v jiné barvě) a, že za večeři nemusela platit. Když jsme se jí ptali, o
čem si vlastně povídali, tak nám, řekla, že se na něj hezky dívala a usmívala:-).
Sešli se ještě párkrát, ale pán z internetu spíš hledal nějaké rozptýlení
do postele, protože měl dlouhodobou partnerku. Julča mu při druhém setkání
vyhověla a tím to víceméně skončilo. Mělo to však pozitivní vliv,
protože konečně pustila k vodě pana Lakotného. Po tom co jí volal a říkal,
že má v neděli volno mu vpálila, že by za ní tedy mohl přijet. On na to
jen: „Hm vidíš, o tom jsem nepřemýšlel hm viď hm…“ A tak to ukončila – tedy
doufáme, protože u Julči člověk nikdy neví…
Co se
práce týče, tak Julča pracuje nadále v pobočce celorepublikových stavebnin
a po předchozím zaměstnání v peněžním ústavu trhá rekord v délce
zaměstnání i když už i zde byla vícekrát na odchodu. Její ženatý šéf po ní
totiž neustále vyjíždí a dokonce jí už řekl: ,,Proč si myslíš, že jsem tě
přijal?“
Julča se
nám přiznala, že první měsíc spolu chodili na obědy a nemusela moc pracovat,
protože šéfík často udělal práci za ní. Teď se k ní chová velice sprostě,
protože mu „nedala“. Po tom co se dozvěděl, že se rozešla s panem
Lakotným, tak na ní chvíli byl zase milej, ale bohužel dlouho mu to nevydrželo.
Občas jí i nabízel svým kamarádům. Prostě chlívák - co dodat.. Ať je Julča jaká
je, tak v současnosti má velice dobré pracovní výsledky v prodeji a to pana
šéfíka snad žere ze všeho nejvíc..
