Tak jsme se v únoru po velkých peripetiích konečně
přestěhovali do nově zrekonstruovaného bytu - hurrráá. Maně vzpomínám, jak jsem
si před Vánoci říkal, že o svátcích se přestěhujeme a já si odpočinu od nonstop
práce. Mno nevím jestli se dá říct dvěma dnům o Vánocích odpočinek –
v každém případě na Silvestra a Nový rok jsem už byl zase
v "pracovním". Rekonstrukce se protáhla i kvůli řemeslníkům.
Např. elektrikář
vždy přišel na 2 hodiny a pak třeba týden nepracoval. El. rozvody se dělali komplet nové, neb ty původní pamatovali snad ještě Hitlera. Elektrikáři jsem všude zakreslil,
kde chceme mít zásuvky a jaký počet, ale nebylo to nic platné. Že nám dodali
v bytě méně dvojitých zásuvek, než měli bych přešel, ale že nám neudělali
potřebný počet zásuvek u kuchyňské linky, nás štve s přítelkyní dodnes. Navíc,
když měli již téměř vše hotovo, tak se zjistilo, že jaksi opomněli udělat
zásuvku na kotel umístěný ve sklepě. Prý, že to nemohli tušit? – přičemž kabel,
který k němu původně vedl, rozhodně nemohli přehlédnout – co přehlédnout,
vždyť ho přesekávali! To by, ale museli občas komunikovat. Jediné na co pán
slyšel bylo, když šlo o platbu – to přišel téměř na minutu přesně. Problém byl,
že v té době bylo již vše začištěné a když mi pán povídal, kudy by
nejraději kabel pro kotel vedl, tak na mě šli mrákoty. Nakonec to po brblání
udělal, jak jsem chtěl já a šel, tak cestou původního kabelu. Když již byla
revize hotová, tak jsme zjistili, že nejde jeden okruh zásuvek. Po tradičním
několikerém urgování a tréninku mojí trpělivosti, pán nakonec dorazil a prý, že jsem si určitě někde navrtal
kabel, což nebyla pravda. Ve skutečnosti měl někde asi rozpojený okruh - což, ale nechtěl přiznat. Pak jsem zjistili, že
pro změnu nefunguje jedna z dvojzásuvek v kuchyni(zase rozpojený
okruh). Později, když už jsme měli montovat kuchyňskou linku, tak pro změnu najednou
nešla v kuchyni zásuvka určená pro myčku, která dříve fungovala. Nevím co
to bylo, ale pan elektrikář se u toho sám opotil – po jakémsi štelování v jističi
se to naštěstí rozchodilo i bez toho, aby pán dostal ránu i když by si jí za ten šlendrián snad i zasloužil. Mno dnes už
vše šlape, jak má, tak snad to, tak nějaký čas vydrží. V každém případě
telefonní kabel pro tel. a internet jsem si už raději zasekal a zapojil sám. Stejně, tak světla a kryty zásuvek. Na to, že
na novou elektriku padla z našeho rozpočtu největší částka, tak docela
síla.
Další problém nastal u vodáka – dělal komplet
nové rozvody pro koupelnu a kuchyň. Pán byl šikovný, ale věčně neměl čas –
další koho jsem musel pořád urgovat a kdo se řídil heslem - slibem nezarmoutíš.
Po dokončení rozvodů a jejich zednickém začištění jsme zjistili, že nám teče
teplá voda do záchodu. Pan vodák tedy naklusal a sypal si popel na hlavu a
začal přemýšlet, jak to napravit. Mno napoprvé se nezadařilo a tak vysekal díru
zase jinde a tam už se to povedlo. Sliboval, že jí jiný den přijde začistit,
ale raději jsem to udělal sám, než abych žhavil telefon a několik dní ho
urgoval. Sifony a běžné připojení na roháčky jsem si už taky radši dodělal sám.
Potřebovali
jsme ještě pomoct se sprchovým boxem. Nejdřív jsem si myslel, že to sestavíme
spolu se švárou, ale ukázalo se, že to bude docela oříšek. Ježek v kleci „hadr“.
Ano – možná bychom to nakonec složili, ale těžko říci jestli bychom nebydleli o měsíc
později a jestli by se nám pak dveře neotvírali směrem do zdi. Hanča se tedy už celá zoufalá obrátila na jednoho tatínka žákyně,
kterou učí a který se sám nabízel, že nám pomůže. Měl instalatérskou firmu.
Snad ze soucitu k nám či z předvánoční atmosféry - těsně před svátky vyslal k nám svého zaměstnance, který
měl s těmito boxy zkušenosti. Mno pán to chudák montoval snad 8 hodin.
Předchozí vodák, když slyšel jak dlouho to montoval, tak nás strašil, že to se
s platbou určitě „prohneme“. Neprohli jsme se – prý, že to nemáme řešit a
tak, říkáme, že sprcháč nám udělal pán za guláš, který dostal k obědu.
Jsme za to nesmírně vděční a bylo nám to trochu líto, neboť zrovna tento pán si jako jeden z mála peníze zasloužil.
Další
kapitolou byli zednické práce – s těmi nám pomáhal Hanči otec, který se
tímto živí. Práce mu šla rychle od ruky stejně jako počet vypitých piv. Dokud
házel maltou byl ve svém živlu a vše bylo bez problémů, Když však nastalo obkládání koupelny, tak
započalo vztekání. Nepočítám kolikrát proklel dlaždičku, že mu nesedí, jak si
on představuje či, když se mu nepovedl čistý řez. Když dělal dlažbu, tak už
některé dlaždičky vztekem třískal o zem. Někdy jsem měl strach, že po mě tou
dlaždičkou hodí – každou chvíli mi povídal, ať se jdu podívat, že ty dlaždičky
nejsou na milimetr stejné či, že jsem prý koupil špatnou zakončovací lištu, tu
zase, že bílá spárovačka není bílá apod. Když jsem šel ven a slyšel ty nadávky a vulgarismy
linoucí se z okna koupelny, tak jsem ho pak radši zavřel, abych
nepohoršoval sousedy. Nakonec jsme se neshodli ve štukování. Zatímco Hanči
otec tvrdil, že je hezčí vyštukovat jen části, kde byla použita malta – např.
štychy po el., tak já jsem chtěl vyštukovat všude. Mno mělo to jedno pozitivum –
naučil jsem se, tak celkem obstojně štukovat a většinu si vyštukoval sám.
Dnes tedy už skoro 2 měsíce bydlíme v novém a já zase zjišťuju, jak je fajn mít volný víkend.
