Poslední
Silvestr patřil k těm vydařenějším. Pozval nás manžel Hanči přítelkyně Zorky
k nim domů. On – říkejme mu Ibrahim je Arab z Jordánska, ale usadil se u
nás. Vystudoval tu na Univerzitě Karlově medicínu a v jedné místní
nemocnici pracuje jako neurolog. Jeho žena Zorka pozvala k nim domů ještě
asi čtyři páry z Prahy, kde po dobu Ibrahimovo studií bydleli. Nyní bydlí v
dvougeneračním domku v okrajové čtvrti M.L. po Zorky rodičích.
Popravdě se
mi původně moc nechtělo jít, protože pozvané páry jsem vůbec neznal a
představa, že strávím poslední hodiny roku s někým s kým si nebudu
vůbec rozumět mě trochu děsila. Zorka je vařením a hoštěním nepolíbená. A tak jelikož
nezvládne ani vajíčka natvrdo, Hanče se jí zželelo a ještě na Silvestra jí
pomohla připravit občerstvení.
A když už si to tedy Hanča odpracovala,
tak jsem řekl, že půjdeme:-).
Ne - ve skutečnosti nemám ve zvyku rušit sliby a navíc nakonec měli dorazit jen
dva páry a ty dle tvrzení Zorky měli být moc fajn lidi.
Musím teď dodat,
že Ibrahim je muslim. Tedy kromě jiného nepije alkohol, ale není to žádný
ortodoxní muslim. Zorka šátek nenosí a nemusí chodit ven jen s manželem:-). Ibrahim jako většina
arabů kouří, ale naštěstí jen el. cigaretu, která nesmrdí. Zorka kouří normální
cigarety a pořád odbíhala na balkon. Nejdřív jsem si myslel, že tam má chladit
nějaké pití a pak mi došlo, že si tam chodí zakouřit. No není lepší nebýt
otrokem cigaret?:-)
Pozvané dva
páry z Prahy byli nekuřáci, což mi maximálně vyhovovalo. Naše skupinka se
hned na začátku večera rozdělila na ženskou a mužskou část. Možná teď někoho
napadne, že to měl na svědomí Ibrahim coby muslim, ale nikoliv – nápad to byl
jedné z dívek.
A tak se
dívky přesunuly do kuchyně povídat si o ženských věcech a naproti tomu nám Ibrahim
usazen ve svém křesílku vyprávěl různé zážitky. Z nemocnice a Jordánska a
také nám na naší žádost přečetl něco v arabštině. Prý ne vždy arab
z Egypta může rozumět nějakému z Maroka, protože i tam existují
určité dialekty. I když arabské písmo je značně odlišné, tak latinka mu nedělá
problém, protože se v Jordánsku ve škole zároveň děti učí anglicky. Česky
se naučil až u nás a např. pojmy v medicíně umí pro změnu jen
v češtině. Z nemocnice mě nejvíce zaujalo, že si musí dávat pozor,
aby pro pojišťovnu vyplnil správný kód., protože např. pro určitý zákrok jsou
dva kódy, ale za jeden dostane nemocnice zaplaceno o dost méně než za ten
druhý. Ať žije byrokracie.
Ibrahim se
také rozčiloval nad naší nespokojeností. Např. v Jordánsku studium medicíny
stojí např. 4000,-€ ročně a tu je zdarma. Či tu máme bezplatné zdravotnictví
což také není všude běžné a prý jsme i tolerantní což tedy nevímJ. Má dobré zkušenosti
s PČR co se silničních kontrol týče (šťastný to člověk – zřejmě mu ještě
nekontrolovali povinnou výbavu). Mohl by i pracovat v Německu, ale prý se
mu u nás líbí a s penězi je také spokojený. Naši nespokojení doktoři by si
mohli vzít příklad.
První pán
z páru byl sympatický hudebník z mě neznámé pražské kapely a moc toho
nenamluvil. Přišlo mi, že kromě té kapely ještě někde pracuje, ale nedostal
jsem se k tomu se ho zeptat. Druhý pán z páru byl totiž ukecaný až
moc a dostat se ke slovu bylo umění. Pracoval jako „ajťák“ a když jsem se
v průběhu večera dozvěděl, že má vystudovaný Matfyz, tak jsem pochopil, že
ze mě tedy ajťák nikdy nebude, jelikož já s matikou vždycky válčil. Byl to
velice zajímavý a komunikativní člověk. Dříve pracoval v Czechinvestu, ale
co dělá v současnosti netuším. K tomu jsme se nedostali, neboť nám vyprávěl
svoje zážitky z výletu na Kubě, kde 3 týdny cestoval.
Z toho
co říkal, jsem pochopil, že Kuba je stále takový socialistický skanzen. Např.
jsou tam tajní agenti – něco jako u nás byli estébáci. Když už na Kubě někdo
vydělá větší peníze, tak je většinou nemá za co utratit. Měl půjčené jakési
auto z půjčovny. Byla to nějaká čínská skládačka – místní tomu prý říkali
hračka. Proti starým autům na Kubě to, ale asi pořád bylo slušné auto. Problém
byl třeba i benzín, protože, tam byli jen nízkooktanové patoky, které schroupli
maximálně ty staré kubánské herky. Zato jste si na benzínce např. mohli koupit
madračky, prostě něco jako v ČR za socialismu.
Auto měli
pojištěné, ale nikoliv zrcátka a pneu. To prý je na Kubě nedostatkové zboží a
tak se hrozně krade, takže se báli, aby neměli auto na špalkách.
Bydlel
v místním hotelu, kde byli jen dřevěné okenice, do kterých bez problémů
vletěl pták, nebo jednou měli dokonce na pokoji žábu. V jedné místní
knajpě si chtěli dát pizzu. Měli tam ve španělštině napsáno, že mají pizzu se
psem. Nakonec se od někoho dozvěděli, že to znamená párek. Mno nebyl to běžný
turista alá plážový povaleč, takže těch zážitků měl spousty. Hodiny utíkali a
my jsme málem prošvihli novoroční přípitek. Tento již proběhl i spolu s našimi
drahými polovičkami.
Oba chlapi kromě přípitku nic nepili, tak jsem nevěděl, jestli drží „basu“
s Ibrahimem nebo jsou abstinenti. V každém případě alkohol mi ani
nechyběl a byl to opravdu prima večer – potažmo noc. Kolem třetí jako první
odpadl pár s muzikantem a odebral se na kutě. Následně Ibrahim začal zívat,
a jelikož byl ten den ještě v nemocnici, tak se nám našeho hostitele
zželelo a se všemi se rozloučili. Na ajťákovi bylo znát, že by si bez problémů
povídal do šesti do rána a, že ho trochu mrzí, že už odcházíme. Se všemi jsme
si ještě jednou popřáli hodně štěstí do nového roku a nato jsme s Hančou spokojeně
vykročili do novoroční noci s pocitem příjemně prožitého Silvestra.