Julča a pan Lakotný

O Julče jsem naposledy psal v dubnu minulého roku a je jasné, že u Julči, která mění názory z minuty na minutu, se toho mnoho událo.

           Tak především její vztah s Pavlem ze zásahovky nevydržel. Chvíli se spolu k sobě vraceli, ale nakonec to skončilo krachem. Byt s výhledem na důlní rypadlo se jí podařilo prodat a Julča si našla levný pronájem na sídlišti. Julča sama dlouho nevydrží a začala, tak hledat nového chlapa.

           Nějaký známý jí dohodil kamaráda z Prahy. Prý, že jí viděl na „fejsku“ a, že se mu líbí. Říkejme mu pan Lakotný.  Pan Lakotný byl „šampónek“ a Julča řekla známému, že je to šampón, ale že to může zkusit.

           Nutno podotknout, že pan Lakotný nebyl žádný „chudák“ (jak jinak u Julči). Spolu s otcem měli rodinnou firmu na zabezpečovací systémy. Kromě tučného konta, vlastnil svůj byt a Audinku. Tedy Julči parametry splňoval. 

        Na začátku za Julčou přijel, ale pak už ona jezdila za ním. Musím však dodat, že firemním autem, kde má k dispozici pohonné hmoty i pro soukromé účely. Ostatně od té doby navštěvuje i nás častěji než dříve. Vztah Julči s panem Lakotným byl od počátku vcelku vlažný. Pan Lakotný např. letěl s obchodními partnery do Egypta bez Julči a odtama jí posílal esemesky ve stylu: „Právě jsem přistál!“

        Julče láskyplně říkal opičko, což se jí moc nelíbilo. Julča mu žehlila, prala, uklízela, ale když někam šli na jídlo či kafe, tak Julča musela za sebe platit. Nebo jí jednou přemluvil, aby s ním šla do fitka. On měl samozřejmě permici a Julča měla zaplatit asi 300,-Kč za jednorázový vstup. V tomto roce měl pro změnu letět do Brazílie. Samozřejmě jen s kamarády bez Julči – prý už to měl, tak dopředu naplánované. 

           Julča, ale tradičně nevěděla, co chce a tak i přes pochybnosti o jejich vztahu s panem Lakotným byla dále. I když my jsme už tušili, že vztah nebude mít dlouhého trvání.

             Vše vyvrcholilo posledními Vánocemi. Pan Lakotný chtěl Štědrý den a vánoční svátky strávit se svojí  rodinou a tak se sešli až po Vánocích, aby si dali dárky. Julča mu koupila nějaké značkové oblečení a hrnky Starbucks, které se mu líbili, ale nechtěl si je koupit, že prý jsou zbytečně drahé. Julča byla natěšená, co od bohatého přítele dostane. I rozbalovala dárek a z dárku se vyklubala poukázka na zájezd. Pozor - nebyla to poukázka na celý zájezd, ale slevová poukázka od Čedoku na 2000,-Kč. Pan Lakotný ji nejspíš dostal k zájezdu do Brazílie a tak mu přišla vhod. Julče bylo do breku. A i když zavděčit se Julče není lehké, tak v tomto jsme jí plně chápali. To, ale nebylo vše. Pan Lakotný měl ještě následně svátek. I šli kolem nějakého butiku a tu uviděl drahou značkovou šálu, ale že tu si prý nekoupí, že je moc drahá. Julča se ptala, jestli by jí nechtěl k svátku a tak, řekl, že ano a Julča mu jí koupila.

         

           Na Silvestra byli samozřejmě doma, protože pan Lakotný říkal, že jít někam to stojí hodně peněz. Takže byli na Silvestra sami doma a ani kamarády nepozval. Pan Lakotný udělal „velký“ nákup a tak Julča měla druhý den hlad a doma nic nebylo. Pan Lakotný tvrdil, že prý nemá hlad. Julča, řekla, že se tedy půjde někam najíst. I pan Lakotný šel s ní a najednou si objednal a to nejen jídlo, ale i zákusek, kafe a samozřejmě nechal Julču za sebe vše zaplatit.

    

             Julča nám to po novém roce vyprávěla a my jsme s Hančou nechápali, že s takovým člověkem byla. A to bylo zase: „Mám s ním být - nemám s ním být – co si o tom myslíte – co bys dělal na mém místě?“ apod.  A když jsme jí řekli náš názor, tak stejně zase bylo po jejím. To už však měla rande s nějakým maníkem z netu. S tím vyrazila na večeři. Pochvalovala si, že má také stejnou Audinku(jen v jiné barvě) a, že za večeři nemusela platit. Když jsme se jí ptali, o čem si vlastně povídali, tak nám, řekla, že se na něj hezky dívala a usmívala:-). Sešli se ještě párkrát, ale pán z internetu spíš hledal nějaké rozptýlení do postele, protože měl dlouhodobou partnerku. Julča mu při druhém setkání vyhověla a tím to víceméně skončilo.             Mělo to však pozitivní vliv, protože konečně pustila k vodě pana Lakotného. Po tom co jí volal a říkal, že má v neděli volno mu vpálila, že by za ní tedy mohl přijet. On na to jen: „Hm vidíš, o tom jsem nepřemýšlel hm viď hm…“ A tak to ukončila – tedy doufáme, protože u Julči člověk nikdy neví…

    

           Co se práce týče, tak Julča pracuje nadále v pobočce celorepublikových stavebnin a po předchozím zaměstnání v peněžním ústavu trhá rekord v délce zaměstnání i když už i zde byla vícekrát na odchodu. Její ženatý šéf po ní totiž neustále vyjíždí a dokonce jí už řekl: ,,Proč si myslíš, že jsem tě přijal?“  

           Julča se nám přiznala, že první měsíc spolu chodili na obědy a nemusela moc pracovat, protože šéfík často udělal práci za ní. Teď se k ní chová velice sprostě, protože mu „nedala“. Po tom co se dozvěděl, že se rozešla s panem Lakotným, tak na ní chvíli byl zase milej, ale bohužel dlouho mu to nevydrželo. Občas jí i nabízel svým kamarádům. Prostě chlívák - co dodat.. Ať je Julča jaká je, tak v současnosti má velice dobré pracovní výsledky v prodeji a to pana šéfíka snad žere ze všeho nejvíc..

Arabský Silvestr - حواء العربية سنة الجديدة

           Poslední Silvestr patřil k těm vydařenějším. Pozval nás manžel Hanči přítelkyně Zorky k nim domů. On – říkejme mu Ibrahim je Arab z Jordánska, ale usadil se u nás. Vystudoval tu na Univerzitě Karlově medicínu a v jedné místní nemocnici pracuje jako neurolog. Jeho žena Zorka pozvala k nim domů ještě asi čtyři páry z Prahy, kde po dobu Ibrahimovo studií bydleli. Nyní bydlí v dvougeneračním domku v okrajové čtvrti M.L. po Zorky rodičích. 

          Popravdě se mi původně moc nechtělo jít, protože pozvané páry jsem vůbec neznal a představa, že strávím poslední hodiny roku s někým s kým si nebudu vůbec rozumět mě trochu děsila. Zorka je vařením a hoštěním nepolíbená. A tak jelikož nezvládne ani vajíčka natvrdo, Hanče se jí zželelo a ještě na Silvestra jí pomohla připravit občerstvení. 

          A když už si to tedy Hanča odpracovala, tak jsem řekl, že půjdeme:-). Ne - ve skutečnosti nemám ve zvyku rušit sliby a navíc nakonec měli dorazit jen dva páry a ty dle tvrzení Zorky měli být moc fajn lidi.

        

          Musím teď dodat, že Ibrahim je muslim. Tedy kromě jiného nepije alkohol, ale není to žádný ortodoxní muslim. Zorka šátek nenosí a nemusí chodit ven jen s manželem:-). Ibrahim jako většina arabů kouří, ale naštěstí jen el. cigaretu, která nesmrdí. Zorka kouří normální cigarety a pořád odbíhala na balkon. Nejdřív jsem si myslel, že tam má chladit nějaké pití a pak mi došlo, že si tam chodí zakouřit. No není lepší nebýt otrokem cigaret?:-) 

         Pozvané dva páry z Prahy byli nekuřáci, což mi maximálně vyhovovalo. Naše skupinka se hned na začátku večera rozdělila na ženskou a mužskou část. Možná teď někoho napadne, že to měl na svědomí Ibrahim coby muslim, ale nikoliv – nápad to byl jedné z dívek.

        

          A tak se dívky přesunuly do kuchyně povídat si o ženských věcech a naproti tomu nám Ibrahim usazen ve svém křesílku vyprávěl různé zážitky. Z nemocnice a Jordánska a také nám na naší žádost přečetl něco v arabštině. Prý ne vždy arab z Egypta může rozumět nějakému z Maroka, protože i tam existují určité dialekty. I když arabské písmo je značně odlišné, tak latinka mu nedělá problém, protože se v Jordánsku ve škole zároveň děti učí anglicky. Česky se naučil až u nás a např. pojmy v medicíně umí pro změnu jen v češtině. Z nemocnice mě nejvíce zaujalo, že si musí dávat pozor, aby pro pojišťovnu vyplnil správný kód., protože např. pro určitý zákrok jsou dva kódy, ale za jeden dostane nemocnice zaplaceno o dost méně než za ten druhý. Ať žije byrokracie.

           

            Ibrahim se také rozčiloval nad naší nespokojeností. Např. v Jordánsku studium medicíny stojí např. 4000,-€ ročně a tu je zdarma. Či tu máme bezplatné zdravotnictví což také není všude běžné a prý jsme i tolerantní což tedy nevímJ. Má dobré zkušenosti s PČR co se silničních kontrol týče (šťastný to člověk – zřejmě mu ještě nekontrolovali povinnou výbavu). Mohl by i pracovat v Německu, ale prý se mu u nás líbí a s penězi je také spokojený. Naši nespokojení doktoři by si mohli vzít příklad.

          

             První pán z páru byl sympatický hudebník z mě neznámé pražské kapely a moc toho nenamluvil. Přišlo mi, že kromě té kapely ještě někde pracuje, ale nedostal jsem se k tomu se ho zeptat. Druhý pán z páru byl totiž ukecaný až moc a dostat se ke slovu bylo umění. Pracoval jako „ajťák“ a když jsem se v průběhu večera dozvěděl, že má vystudovaný Matfyz, tak jsem pochopil, že ze mě tedy ajťák nikdy nebude, jelikož já s matikou vždycky válčil. Byl to velice zajímavý a komunikativní člověk. Dříve pracoval v Czechinvestu, ale co dělá v současnosti netuším. K tomu jsme se nedostali, neboť nám vyprávěl svoje zážitky z výletu na Kubě, kde 3 týdny cestoval.

            

             Z toho co říkal, jsem pochopil, že Kuba je stále takový socialistický skanzen. Např. jsou tam tajní agenti – něco jako u nás byli estébáci. Když už na Kubě někdo vydělá větší peníze, tak je většinou nemá za co utratit. Měl půjčené jakési auto z půjčovny. Byla to nějaká čínská skládačka – místní tomu prý říkali hračka. Proti starým autům na Kubě to, ale asi pořád bylo slušné auto. Problém byl třeba i benzín, protože, tam byli jen nízkooktanové patoky, které schroupli maximálně ty staré kubánské herky. Zato jste si na benzínce např. mohli koupit madračky, prostě něco jako v ČR za socialismu.

          Auto měli pojištěné, ale nikoliv zrcátka a pneu. To prý je na Kubě nedostatkové zboží a tak se hrozně krade, takže se báli, aby neměli auto na špalkách.

          

            Bydlel v místním hotelu, kde byli jen dřevěné okenice, do kterých bez problémů vletěl pták, nebo jednou měli dokonce na pokoji žábu. V jedné místní knajpě si chtěli dát pizzu. Měli tam ve španělštině napsáno, že mají pizzu se psem. Nakonec se od někoho dozvěděli, že to znamená párek. Mno nebyl to běžný turista alá plážový povaleč, takže těch zážitků měl spousty. Hodiny utíkali a my jsme málem prošvihli novoroční přípitek. Tento již proběhl i spolu s našimi drahými polovičkami.

           

            Oba chlapi kromě přípitku nic nepili, tak jsem nevěděl, jestli drží „basu“ s Ibrahimem nebo jsou abstinenti. V každém případě alkohol mi ani nechyběl a byl to opravdu prima večer – potažmo noc. Kolem třetí jako první odpadl pár s muzikantem a odebral se na kutě. Následně Ibrahim začal zívat, a jelikož byl ten den ještě v nemocnici, tak se nám našeho hostitele zželelo a se všemi se rozloučili. Na ajťákovi bylo znát, že by si bez problémů povídal do šesti do rána a, že ho trochu mrzí, že už odcházíme. Se všemi jsme si ještě jednou popřáli hodně štěstí do nového roku a nato jsme s Hančou spokojeně vykročili do novoroční noci s pocitem příjemně prožitého Silvestra.

Toníkův Coming Out

O Toníkovi jsem se naposledy zmiňoval minulý rok v dubnu a od té doby se toho mnoho událo. Pomalu končilo léto a Toníkovi školní prázdniny. Byl to zase jeden večer alá telefonní ústředna. Nejdřív Hanče volala ségra Julča, že se jí Toník přiznal, že je ,,bi“ a, že se mu líbí kluci. 

          Co čert nechtěl, Hanče následně zazvonil tel. a na druhém konci se ozval Toník a, že s ní chce mluvit a, že by k nám na víkend přijel. Hanča se přiznala, že ví o čem s ní chce mluvit a, že bude ráda, když přijede. Ve skutečnosti to nemohla moc rozdýchat stejně jako její sestra Julča. Já pouze konstatoval, že mě to nijak nepřekvapuje a, že jsem jim to říkal. 

          Sedmnáctiletý Toník přijel a sotva padla tma, začal do sebe nalévat víno. Jak do něj padala sklenka za sklenkou, tak se mu začal rozvazovat jazyk. O tom jak se s jedním klukem přes internetovou seznamku sešel a, že to byl jakýsi vidlák z vidlákova starající se o domácí zvířectvo, který se nezajímá vůbec o módu, nezná seriál Glee a co horšího nelíbí se mu Adele!! Navíc chodí rád do lesa, zatímco Toník se nejraději prochází po karlovarské Kolonádě nebo ještě raději po obchodních centrech – zejména kolem butiků apod. Vidlák byl navíc stejně nezkušený jako on. Když se k tomu přičte, že se mu moc nelíbil, tak není divné, že po jedné či dvou schůzkách poslal vidláka k vodě a jal se hledat dál.

        I našel si přes seznamku jiného chlapce z Varů. Tento byl starší a pracoval v jistém fast foodu na managerské pozici. Přezdívejme mu Hambáč:-).  Hambáč má ve Varech svůj byt a mnoho zkušeností s klukama. V době, kdy byl Toník u nás už, měli za sebou rande. Toník nám vyprávěl, jaká to byla romantika, když se sešel s Hambáčem - celý  zmáčený od deště, kdy na něho čekal u nějaké restaurace. Hambáč byl přesně jeho typ. Hezky se oblékal a co hlavně měl rád Adele a znal Glee. Zkrátka měli si o čem povídat. Toník byl zamilovaný jako nikdy – celou dobu co byl u nás se neodtrhnul od svého drahého telefonu a neustále si s Hambáčem  esemeskoval. 

         Když Toník po dvou dnech odjel, tak jsem si já oddychl jako první, že už nebudu muset snášet jeho pěvecké výkony při zpěvu u filmu Mama Mia. A jako druhá si oddychla Hanča, že už se jí nebude pořád ptát co má hezkého Hambáčovi napsat. S Hančou jsme se následně shodli, že Toník rozhodně není „bi“, protože takto zamilovaného jsme ho ještě neviděli. S žádnou holkou si takto nikdy neesemeskoval. 

      Později jsme Hambáče potkali u Hanči prarodičů. Ti jakožto silně věřící nemají dodnes o Toníkově orientaci tušení. Hambáč s Toníkem zde byli vyzvednout nějakou starou válendu, protože k nim měla na návštěvu zavítat nějaká kamarádka. Hambáč mě pozdravil tak trochu fistulí, že jsem se musel kousnout, abych se nesmál. Asi jsme Hambáče spolu s Hančou nezaujali, protože jsme ho už jinak neviděli. Toník však Hanče velice často volá a s oblibou jí popisuje co všechno a kde s Hambáčem vyváděli. Tedy jaké pozice a kdo byl maminka a kdo tatínek apod. Co naplat, že o takto barvitě vylíčené sexuální zážitky Hanča nestojí…