Arabský Silvestr - حواء العربية سنة الجديدة

           Poslední Silvestr patřil k těm vydařenějším. Pozval nás manžel Hanči přítelkyně Zorky k nim domů. On – říkejme mu Ibrahim je Arab z Jordánska, ale usadil se u nás. Vystudoval tu na Univerzitě Karlově medicínu a v jedné místní nemocnici pracuje jako neurolog. Jeho žena Zorka pozvala k nim domů ještě asi čtyři páry z Prahy, kde po dobu Ibrahimovo studií bydleli. Nyní bydlí v dvougeneračním domku v okrajové čtvrti M.L. po Zorky rodičích. 

          Popravdě se mi původně moc nechtělo jít, protože pozvané páry jsem vůbec neznal a představa, že strávím poslední hodiny roku s někým s kým si nebudu vůbec rozumět mě trochu děsila. Zorka je vařením a hoštěním nepolíbená. A tak jelikož nezvládne ani vajíčka natvrdo, Hanče se jí zželelo a ještě na Silvestra jí pomohla připravit občerstvení. 

          A když už si to tedy Hanča odpracovala, tak jsem řekl, že půjdeme:-). Ne - ve skutečnosti nemám ve zvyku rušit sliby a navíc nakonec měli dorazit jen dva páry a ty dle tvrzení Zorky měli být moc fajn lidi.

        

          Musím teď dodat, že Ibrahim je muslim. Tedy kromě jiného nepije alkohol, ale není to žádný ortodoxní muslim. Zorka šátek nenosí a nemusí chodit ven jen s manželem:-). Ibrahim jako většina arabů kouří, ale naštěstí jen el. cigaretu, která nesmrdí. Zorka kouří normální cigarety a pořád odbíhala na balkon. Nejdřív jsem si myslel, že tam má chladit nějaké pití a pak mi došlo, že si tam chodí zakouřit. No není lepší nebýt otrokem cigaret?:-) 

         Pozvané dva páry z Prahy byli nekuřáci, což mi maximálně vyhovovalo. Naše skupinka se hned na začátku večera rozdělila na ženskou a mužskou část. Možná teď někoho napadne, že to měl na svědomí Ibrahim coby muslim, ale nikoliv – nápad to byl jedné z dívek.

        

          A tak se dívky přesunuly do kuchyně povídat si o ženských věcech a naproti tomu nám Ibrahim usazen ve svém křesílku vyprávěl různé zážitky. Z nemocnice a Jordánska a také nám na naší žádost přečetl něco v arabštině. Prý ne vždy arab z Egypta může rozumět nějakému z Maroka, protože i tam existují určité dialekty. I když arabské písmo je značně odlišné, tak latinka mu nedělá problém, protože se v Jordánsku ve škole zároveň děti učí anglicky. Česky se naučil až u nás a např. pojmy v medicíně umí pro změnu jen v češtině. Z nemocnice mě nejvíce zaujalo, že si musí dávat pozor, aby pro pojišťovnu vyplnil správný kód., protože např. pro určitý zákrok jsou dva kódy, ale za jeden dostane nemocnice zaplaceno o dost méně než za ten druhý. Ať žije byrokracie.

           

            Ibrahim se také rozčiloval nad naší nespokojeností. Např. v Jordánsku studium medicíny stojí např. 4000,-€ ročně a tu je zdarma. Či tu máme bezplatné zdravotnictví což také není všude běžné a prý jsme i tolerantní což tedy nevímJ. Má dobré zkušenosti s PČR co se silničních kontrol týče (šťastný to člověk – zřejmě mu ještě nekontrolovali povinnou výbavu). Mohl by i pracovat v Německu, ale prý se mu u nás líbí a s penězi je také spokojený. Naši nespokojení doktoři by si mohli vzít příklad.

          

             První pán z páru byl sympatický hudebník z mě neznámé pražské kapely a moc toho nenamluvil. Přišlo mi, že kromě té kapely ještě někde pracuje, ale nedostal jsem se k tomu se ho zeptat. Druhý pán z páru byl totiž ukecaný až moc a dostat se ke slovu bylo umění. Pracoval jako „ajťák“ a když jsem se v průběhu večera dozvěděl, že má vystudovaný Matfyz, tak jsem pochopil, že ze mě tedy ajťák nikdy nebude, jelikož já s matikou vždycky válčil. Byl to velice zajímavý a komunikativní člověk. Dříve pracoval v Czechinvestu, ale co dělá v současnosti netuším. K tomu jsme se nedostali, neboť nám vyprávěl svoje zážitky z výletu na Kubě, kde 3 týdny cestoval.

            

             Z toho co říkal, jsem pochopil, že Kuba je stále takový socialistický skanzen. Např. jsou tam tajní agenti – něco jako u nás byli estébáci. Když už na Kubě někdo vydělá větší peníze, tak je většinou nemá za co utratit. Měl půjčené jakési auto z půjčovny. Byla to nějaká čínská skládačka – místní tomu prý říkali hračka. Proti starým autům na Kubě to, ale asi pořád bylo slušné auto. Problém byl třeba i benzín, protože, tam byli jen nízkooktanové patoky, které schroupli maximálně ty staré kubánské herky. Zato jste si na benzínce např. mohli koupit madračky, prostě něco jako v ČR za socialismu.

          Auto měli pojištěné, ale nikoliv zrcátka a pneu. To prý je na Kubě nedostatkové zboží a tak se hrozně krade, takže se báli, aby neměli auto na špalkách.

          

            Bydlel v místním hotelu, kde byli jen dřevěné okenice, do kterých bez problémů vletěl pták, nebo jednou měli dokonce na pokoji žábu. V jedné místní knajpě si chtěli dát pizzu. Měli tam ve španělštině napsáno, že mají pizzu se psem. Nakonec se od někoho dozvěděli, že to znamená párek. Mno nebyl to běžný turista alá plážový povaleč, takže těch zážitků měl spousty. Hodiny utíkali a my jsme málem prošvihli novoroční přípitek. Tento již proběhl i spolu s našimi drahými polovičkami.

           

            Oba chlapi kromě přípitku nic nepili, tak jsem nevěděl, jestli drží „basu“ s Ibrahimem nebo jsou abstinenti. V každém případě alkohol mi ani nechyběl a byl to opravdu prima večer – potažmo noc. Kolem třetí jako první odpadl pár s muzikantem a odebral se na kutě. Následně Ibrahim začal zívat, a jelikož byl ten den ještě v nemocnici, tak se nám našeho hostitele zželelo a se všemi se rozloučili. Na ajťákovi bylo znát, že by si bez problémů povídal do šesti do rána a, že ho trochu mrzí, že už odcházíme. Se všemi jsme si ještě jednou popřáli hodně štěstí do nového roku a nato jsme s Hančou spokojeně vykročili do novoroční noci s pocitem příjemně prožitého Silvestra.